Akiry a Bory příběhy

Akiřin příběh – zlatá klec „luxusní“ množírny

Pod pojmem množírna si lidé představují sklepy plné klecí, případně starý kravín rozdělený na kotce. Ale množírny mají mnoho forem a některé dokonce ani jako množírny na první pohled nevypadají. Čisté kotce, pravidelné krmení, ale žádný kontakt s člověkem, žádné procházky, hry, žádná pozornost ani láska. Z jedné takové pochází Akira, fena dlouhosrstého německého ovčáka exteriérového typu, kterému se podle známého televizního hrdiny a pro lepší představu laiků říká „typ Rex“. I množitelé jdou s dobou – mnozí z nich si pořizují psy s PP, aby na nich odchovávali bezpapírová štěňata, která vzhledem odpovídají požadavkům trhu. Sama Akira už PP neměla, ale v jejím pomyslném „rodokmenu“ byli „papíroví“ předkové v předešlé generaci. Akira byla pořízena za jediným účelem – pro produkci bezpapírových štěňat atraktivního exteriéru. Jako partner jí byl určen dlouhosrstý pes s PP, pěkný, až na závažnou vadu – nesestouplé varle. Kryptorchismus je dědičná vada, která výrazně snižuje cenu štěněte a automaticky vylučuje psa v budoucnosti z chovu. Nesestouplé varle často způsobí rakovinné bujení, proto je vhodné takto postižené zvíře včas vykastrovat. To se ovšem bavíme o čistokrevném chovu s PP, ve světě množitelů je vše jinak. Levně zakoupený kryptorchid se měl stát otcem Akiřiných štěňat. Roční Akira naštěstí nezabřezla, navíc se paní množitelka začala orientovat na mnohem lukrativnější plemeno, a tak jí fena německého ovčáka jen zabírala místo v kotci. Nejprve se objevila na Bazoši za šest tisíc korun, a když se nenašel kupec, byla nabídnuta k darování. Pokud možno fofrem a komukoli… Byla nám předána bez okolků, bez jediného dotazu kam půjde a jaký osud ji čeká – nic takového její majitelku nezajímalo.

Akiru jsme přivezli pohublou, plachou a nesocializovanou. Neuměla chodit na vodítku, bála se mužů a neznámých věcí, učila se hygieně. Jak je jejímu plemeni vlastní, doslova dychtila po člověku a spolupráci s ním, byla přesně tím typem psa, který by se doslova přetrhl pro pochvalu. Rychle dělala pokroky, pochopila, že v bytě se nevenčí, přivolání bylo dílem krátkého nácviku, takže už za několik dní mohla chodit ve vybraných lokalitách se smečkou navolno. Neskutečně si užívala pozornosti, kterou do té doby nikdy nepoznala. Bylo velké pokušení si takového dokonalého psa nechat pro sebe, ale bylo by to sobecké vůči ní i vůči dalším psům, kteří budou potřebovat pomoc, a kterým by zabírala místo. Nastal čas hledat jí novou rodinu. Rodinu, ve které se bude mít lépe než u nás :) , kde na ni bude spousta času. Věděli jsme naprosto jasně, jaká má být – Akira byla prototypem rodinného psa, dokonalého mazlíčka, poslušného, nekonfliktního a milujícího. Zájemců bylo hodně, dokonce bylo hodně i těch vhodných, na nás bylo vybrat nejlepšího z nejlepších. A tak se Akira stěhovala – do rodiny Šťastných, kde si užívá dlouhé procházky a výlety a vrací se domů na gauč. Je právoplatným členem rodiny a o jejím novém životě dostáváme pravidelné zprávy.

Mnozí množitelé produkují svá bezpapírová štěňata na rodičích s PP. Kupující má tedy dojem, že získá stejnou kvalitu, ale levněji. Je třeba upozornit na to, že „papíroví“ rodiče bezpapírových štěňat byli často zakoupeni za účelem množení s nějakým handicapem, bohužel většinou zdravotním. Právě kryptorchismus, ale i další zdravotní problémy jako je například dysplazie loktů či kyčelních kloubů, jsou důvodem, proč chovatelé prodávají štěňata nebo mladé psy se slevou a ti se pak mohou stát dalším „chovatelským materiálem“ pro množení psů bez PP.

Bora – příběh průserářky

Řetěz a hrubián, který ji bil. Za to, že štěkala, za to, že na něj coby štěně skákala, když šel kolem, protože měla radost. Kdyby měla povahu jako Akira, tak by ji zničil, zlomil, udělal z ní zoufalý uzlíček nervů. Jenže Bora není Akira. Nezlomil ji, vychoval ostrého, nedůvěřivého psa. Psa, který napadal jiné psy, psa, který neměl problém kousnout člověka. Jedna z jejích obětí, kříženec  Chlupáč, přežil jen díky tomu, že se ho ujala Sofie a zaplatila mu amputaci pánevní končetiny.

Majitel Bory zemřel, fena se stěhovala coby dědictví do kotce. Už nebyla bita, měla možnost i občasného výběhu na zahradu, ze které však utíkala a terorizovala okolí.

Majitelka ji už nechtěla… Co s nevychovaným, potenciálně agresivním „vlčákem“? A tak se shodou náhod dostala k nám. Počítali jsme s problémovým psem a trnuli hrůzou, aby nedošlo k žádnému konfliktu se zbytkem smečky. Oči jsme měli všude, Bora byla s ostatními psy pouze po našem boku, zprvu jištěna vodítkem.  Ostatně opatrnost je na místě stále.
Poprvé měla majitele, kterému mohla důvěřovat. Jak je jejímu plemeni vlastní, velice rychle pochopila, jaké chování je žádoucí a jaké nikoli. Z postrachu okolí se stal rodinný pes. Poslušná, k rodině a jejím příslušníkům naprosto spolehlivá, vůči cizím nedůvěřivá a ostrá, teritoriální a podezřívavá. Dobře fungující ve smečce, k dceři jemná a ochranitelská. Třebaže exteriérem neodpovídá současnému trendu německého ovčáka – je to drobná fena bez úhlení – pro mne je zdravím a povahou prototypem tohoto plemene.  Je dobře cvičitelná, milující k rodině a i do vysokého věku stále zdravá a pohyblivá.
 Jako canisterapeutický pes je pro náš spolek sice nepoužitelná, ale za to nemusíme zamykat! :) 

Německý ovčák je v současné době chován ve dvou směrech – jeden je zaměřen především na exteriér (pro laiky se používá název „typ Rex“), druhý pro práci – pracovní typ. Bora je pes bez PP,  ale povahou a exteriérem je mnohem bližší pracovnímu typu.

Toto plemeno je velkou obětí své popularity. Každoroční obrovské množství vrhů obou typů s PP a dalších vrhů bez PP způsobuje, že německý ovčák plní útulky a je jedním z nejvíce týraných a zanedbávaných plemen obecně. Množitelé bezpapíráků a bohužel mnohdy i chovatelé s PP si velmi často nedělají příliš velké starosti komu a do jakých podmínek štěňata prodávají. Produkují tak desítky a stovky dalších zahradních alarmů a celoživotních vězňů v kotcích nebo na řetězu. Psů žijících bez zájmu majitele, bez práce a výcviku, bez kontaktu a lásky. Stovky generací bylo toto plemeno šlechtěno na spolupráci s člověkem, v genech má obrovskou pracovní inteligenci a velkou vazbu na majitele. Německý ovčák je skvělý rodinný pes pro člověka, který má čas a je ochoten uspokojit jeho potřebu zaměstnání. Chovatelé by na toto měli myslet a zvážit, zda je skutečně nutné krýt každou fenu a jejími potomky pak plnit zahrady, útulky a bazošovou rubriku „daruji“.