Bonbónův příběh

Bonbón je maličký hřebec poníka - se svou výškou 74cm je dokonce menší než největší z našich psů.

Dostal se k nám z nevyhovujících podmínek. Nevíme, zda za jeho stav mohly nepromyšlené a hloupé dietní snahy, či šlo o klasické zanedbávání péče a dlouhé hladovění. Výsledek to mělo ale stejně katastrofální – trpěl těžkou podvýživou, měl špatnou kvalitu srsti a byl letargický.

Bonbón začal v předchozím domově nekontrolovatelně hubnout. Z lehce otylého poníka, kterému by správně řízená dieta jen prospěla, se během málo měsíců stal na kost hubený koníček bez jiskry a zájmu o okolí. A nikdo nevěděl, co za tím je. Po příjezdu k nám byl okamžitě oddělený a odčervený, protože přítomnost cizopasníků byla jasná hned od prvního bobku. Rozbory krve dopadly víceméně v pořádku, potvrdily pouze dietetické chyby. Zubař také nenašel příčinu jeho stavu. Jediný, kdo měl naprosto jasnou práci, byl kopytář – roky zanedbaná kopýtka a ne úplně rovné nožky byla kombinace, která vyžadovala, a stále vyžaduje, časté korektury.
Nasadili jsme tedy kvalitní krmnou dávku s řadou doplňků, jejíž součástí bylo kvalitní seno v neomezeném množství. Ostatně tak to u nás mají všichni koně i ovečky. A čekalo se.
Stav se lepšil pouze pomalu a rozhodně ne tolik, kolik jsme si přáli a v jaký výsledek jsme doufali.
Po pár dalších návštěvách pan veterinář vznesl další možnou příčinu hubnutí.
Takovou, které se bojí každý majitel koně – že je Bonbón „vředař“.
 

Proč se této diagnózy koňáci tolik bojí?
Vředy u koní jsou velice bolestivé, finančně nákladné a v neposlední řadě i velice časté. Některé zdroje uvádějí, že jimi v různě velké míře trpí až 99% jezdecky využívaných koní! To je naprosto děsivé číslo, které nás nutí hluboce se zamyslet.

Důvodem vzniku vředů je hned několik, ale ten základní, nejčastější a s největší pravděpodobností i týkající se našeho Bonbóna, je hladovění. Zvýšené riziko vzniku vředů nastává již po 4-6 hodinách bez přísunu objemného krmiva – pastvy či sena. To je v naprostém rozporu například s trávením psa, které je naopak na dlouhodobé hladovění evolučně uzpůsobené a ani více dnů trvající hlad žaludku neuškodí.

Co je tedy tím rozdílem?
Kůň se miliony let adaptoval na pastvu – tedy na krmivo, které není nutričně bohaté a musí jej přijímat ve velmi velkém množství. A to zabere velmi dlouhou dobu. Kůň pastvou denně tráví 16-20 hodin. Jeho žaludek tedy není stavěn na pocit hladu a nikdy by neměl být prázdný. V porovnání s koňským tělem je žaludek totiž malý a velice snadno se překyselí.

A co udělal člověk?
Sebral koni pastvu a nahradil ji přísunem sena. Krmí se obvykle 2x – 3x denně dávkou, kterou nenasytný kůň dokáže spořádat za poměrně krátkou dobu. Žrát seno „plnou hubou“ je totiž mnohem snazší a rychlejší, než za chůze ukusovat malé kousky trávy po rozlehlých pastvinách.  

Zmínila jsem, že diagnostika a léčba vředů je nákladná. Společně s obvykle malými projevy bolesti a diskomfortu je to asi i důvodem proč tolik majitelů u svých koní vyšetření na vředy nedělá - tudíž o nich velice často nemá ani tušení. Kůň nedává bolest znát jako jiná zvířata. Trpí naprosto tiše a často bez výrazných projevů, které  majiteli uniknou, nebo jim dává jiný, kupříkladu výchovný, důvod. 

A teď trochu čísel – pouhá diagnostika, která se provádí gastroskopií, vyjde zhruba na 10 000,-. Poté se zvolí vhodná léčba, a to podle typu vředů. Jedná se o několikaměsíční kůru v ceně zhruba 20 000,-. Bavíme se sice o částkách za velkého koně, ale ani výdaje za léčbu poníka nebudou zanedbatelné.
Ani po léčbě nemá kůň vyhráno a čeká ho celoživotní velice přísná dieta, kdy může jeho stav ohrozit i pouhý kousek pečiva! Proto, prosím, nikdy nekrmte cizí koně!

Autorka: Bc. Martina Doležalová